Liga U14: komplikujeme si postup do extraligy

Zápas s Hradcem Králové jsme původně odložili kvůli startu tří našich borců na EYBL. Následně se soupeř ozval, že má zraněné a nemocné hráče… a tak se utkání odkládalo znovu. Po měsíci k nám Královští Sokoli konečně přijeli, a to na pozici aktuálně předposledního týmu tabulky. Chtěli jsme se tedy výhrou dobře naladit na souboj o postup s Pelhřimo

• Fauly: 18:20
• Naše šestky: 14/7 (50 %)
• Supí střelci: Hasič 16 (2 trojky), Janotič 12, Adam 9 (1) … kompletní stats na webu ČBF
• Nejlepší Supi: Mates + Hasič + Adam + Janotič (oba jen za některé momenty)
• Highlight zápasu: dva nádherné Robinovy euro-stepy v úvodu utkání + comeback ze stavu 52:61, kdy jsme konečně začali hrát rychle a který stoply až nesmyslné cally sudí Kopecké

1. Obrana soupeře = při vší úctě nelze souhlasit s trenérem soupeře, který na klubovém webu konstatuje, že jejich obrana byla výborná. Šlo prostě o klasický mix osobní obrany našeho hráče s míčem a zónové obrany všech ostatních hráčů zalezlých ve vlastní bedně. To se sice v kategorii U14 oficiálně nesmí, ale nikdo z ČBF to evidentně aktivně neřeší – a pak už je otázkou svědomí každého trenéra, co chce své svěřence naučit. A ten hradecký ve snaze vyhrát nevelí „naber hráče“, anóbrž „zalez do bedny“. Každopádně nemá smysl nad tím naříkat, ale trénovat Supí svěřence tak, aby na podobný obranný paskvil příště našli účinný recept!
2. Výkon rozhodčích = slečna Kopecká byla bohužel celé utkání zcela mimo, naprosto nestíhala tempo zápasu a největší perly si schovala na samotný závěr, kdy prokázala nulový cit pro hru. Její kolega Lejčko po hříchu také neměl svůj den a místo toho, aby utkání jako zkušenější odtáhl, připsal si řadu sporných výroků, o nichž se nehodlal s nikým bavit :-(
3. Naše hra = toto je bohužel primární příčina prohry! Od samého začátku se jen velmi málo Supů opravdu naplno soustředilo na zápas a na jednoduché dílčí věci a jejich důsledné provedení. S překvapivým vývojem skóre začali být hráči čím dál více nervózní a dostávali se do křeče. Namísto abychom statickou zónu hradeckých překonali rychlým brejkem či překvapivým řešením, na sílu jsme se cpali do ucpané bedny a naráželi hlavou do zdi. Jeden Sup to chtěl zlomit, čtyři další bez pohybu přihlíželi se svěšenými křídly. Zápas se vůbec nehrál v tempu, které jsme potřebovali my, soupeř nám naprosto vnutil svůj styl – právě to je dnes naše největší prohra, nikoliv samotný výsledek :-(