Junioři o svátečním víkendu na domácí palubovce přivítali soupeře z Domažlic a Klatov. Po venkovních porážkách od obou týmů bylo co oplácet…

JS – BK Jiskra Domažlice 78:88 (14:25, 32:48, 50:64)

Chtěli jsme udělat všechno pro to, abychom do utkání vlétli co
nejdůrazněji na obou stranách hřiště. Z hlediska obrany 1v1 se to i dařilo,
vytvářeli jsme tlak na míč, byli nepříjemní. Bohužel se naše agresivita
nelíbila sudím, kteří asi raději upřednostňovali líné šmátrání a sekání soupeře
při každém našem nájezdu. Kde jsme ale hořeli, byl bohužel doskok. Když se nám
kvalitní prací povedlo umožnit soupeři těžkou střeleckou pozici, domažličtí to
nevzdávali a chodili si tvrdě pro míče. My naopak jako kdybychom čekali, že nám
to spadne přímo do rukou.

No a v útočné fázi jsme byli jak opaření z toho, že najednou
nemáme Plutiče s Koštětem, a že ty body musí dát někdo jiný.

Všechny zmíněné faktory se tedy podepsaly pod náskokem, který si
hosté vytvořili a hýčkali až do konce. Snahy o vyrovnání byly, několikrát jsme
se dostali téměř na dostřel (především díky tomu, že si někteří začali věřit a
proměňovali své šance). Dotáhnout Domažlice se nám bohužel nepovedlo a tudíž
jsme i druhý vzájemný match prohráli.

Za zmínku stojí pochvala klukům u stolku, kdy se po celé utkání
museli vyrovnávat s neustálou kontrolou hostujícího trenéra, který měl pocit,
že to asi borcům půjde lépe, když jim bude nonstop někdo nahlížet přes rameno a
komentovat naprosto cokoliv. Ale že si pan trenér zapomněl vzít soupisku,
vcelku zásadní dokument k řádnému odehrání zápasu, a tudíž by mohl projevit
určitou toleranci nad občasnými lidskými chybami u ostatních, toho jsme se
samozřejmě nedočkali.

Nejlepší střelci: Bartoš 13, Sojka 11, Kikta 9

 

JS – BK Klatovy 61:75 (10:21, 31:44, 51:57)

V neděli ráno to vypadalo, že si kluci chtějí ověřit, jestli se
jim třeba náhodou dneska nepovede dotáhnout bodové manko, které jim soupeř opět
naložil hned v začátku utkání. Elementární prvky hry; backdoor, rychlé
protiútoky, zajištění z vrcholu trojkové čáry, přihrávky o zem, rotace
míče  s tím vším jsme měli obrovský problém. Soupeř nás
deptal svou klasickou zónovou obranou a my si v útoku vůbec nevěděli
rady. 

Opět se odehrával podobný scénář jako v sobotu, povedlo se nám
soupeře téměř dotáhnout (několikrát) a když už chybělo opravdu málo, abychom
převzali otěže utkání, začali jsme kazit. Možná jsme byli zakřiknutí naprosto
otřesným chováním a komunikací klatovského trenéra, každopádně jestli ano, měli
bychom se z toho poučit  takové věci nás nesmí rozhodit. Leda
se nad tím smutně pousmát a vůbec takové neandrtálské chování neřešit. Bohužel
bych to samé poradil rozhodčím…v jejich silách by snad mělo být takové
případy „usměrnit“.

Ani proti Klatovům jsme v sobě nenašli dostatek sil zvrátit
nepříznivý stav utkání a „sametový“ víkend zakončujeme s bilancí 0:2.

Nejlepší střelci: Řehořek 21, Bartoš 12, Kikta 8

 

Co dodat, víme, v čem se musíme zlepšit a na čem zapracovat jako
tým, abychom najeli na vítěznou vlnu. Teď ještě otázka, co pro to budeme chtít
udělat…