Liga U17: Shrnutí základní části

V základní části celostátní ligy kadetů U17 jsme odehráli celkem 14 utkání s bilancí 12:2.

V základní části celostátní ligy kadetů U17 jsme odehráli celkem 14 utkání s bilancí 12:2. V letošní sezoně, na rozdíl on minulé, jsme začínali čtyřmi zápasy v domácím prostředí, což se dá považovat za výhodu. V prvních dvou kolech jsme v naší petrovické aréně přivítali týmy z Poděbrad a Brandýsa. Oba zápasy jsme zvládli vítězně a úspěšně jsme vstoupili do sezony. Brandýs, jak se dalo očekávat, byl favoritem naší skupiny, a proto jsme si nedělní výhry možná cenili o trochu víc.

Další víkend k nám zavítali soupeři z Vysočiny, konkrétně ze Žďáru nad Sázavou a Jihlavy. Oba zápasy jsme kontrolovali, rychlou hrou v útoku a intenzivní obranou jsme si vybudovali příjemný náskok a zvítězili. Takhle dobrý vstup do soutěže jsme ani nečekali a hodně nás to povzbudilo. Stále jsme se si ale připomínali, že je začátek soutěže, a ještě je před námi hodně práce.

Potvrdit toto nastavení jsme museli během dalšího hracího víkendu ligy kadetů U17, kdy jsme jeli na východ Čech, kde jsme se utkali s týmy z Hradce Králové a Pardubic. V sobotním utkání s Hradcem Králové jsme potvrdili dobrou formu. Soupeř často využíval zónovou obranu, nám se však dařilo se dobrým pohybem bez balonu prosazovat. Když jsme nebyli schopni proniknout do podkošového prostoru, pomohli jsme si střelou za tři body. Ze střeleckého pohledu to byl náš druhý nejúspěšnější zápas v základní části, když jsme dali 10 tříbodových pokusů. Nedělní soupeř v nás budil velký respekt. Tesla Pardubice, která těží ze spolupráce s extraligovým týmem z Pardubic, je vždy náročným soupeřem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. V průběhu zápasu jsme pomalu získávali náskok až do konce 3. čtvrtiny, kdy jsme se dostali do 13 bodového vedení. Poslední čtvrtina byla z naší strany zbytečně nervózní, soupeř dokázal snížit na rozdíl 6 bodů. Tím jeho nápor naštěstí skončil. Nám se podařilo ještě lehce odskočit, ale hlavně dovézt utkání do vítězného konce. Série 6 výher v řadě byla příjemná a nejspíše nás příliš namlsala.

Na začátku listopadu jsme již vyrazili k odvetným utkáním, ač nám ještě chyběl dvojzápas s Žižkovem alias USK B. Vyjeli jsme nejprve do Brandýsa nad Labem, který nám uštědřil tvrdý direkt. Do půlky zápasu vyrovnané utkání se ve třetí čtvrtině zvrhlo ve střeleckou exhibici domácích. Nám se tento tlak nepovedlo ustát ani na hřišti ani v hlavách a odvezli jsme si téměř 30-bodový nášup. V neděli jsme potřebovali ukázat charakter a vyhrát. I přes to, že jsme zaznamenali druhý nejnižší počet trefených tříbodových pokusů (1), podařilo se nám zaznamenat výhru.

O 14 dní později nás čekalo dvojzápasové derby proti již zmíněnému Sokolu Žižkov, horkému adeptu na postup do finálové skupiny. Tým, který by vyhrál oba zápasy, by na základě dosavadního vývoje tabulky udělal významný krok k postupu. První zápas se hrál na Folimance, kde je díky hluboké tmavé tribuně specifické prostředí. V tomto zápase jsme předvedli asi nejhorší výkon základní části. Nic ani nikomu se nedařilo. K tomu jsme situaci opět, stejně jako v utkání s Brandýsem, neustáli v hlavě. Konečný 19-bodový rozdíl byl odpovídající tomu, co se dělo na palubovce. Druhý den jsme hráli odvetu na domácí půdě. Hned o začátku zápasu bylo jasné, že na hřiště za nás nastoupilo úplně jiné mužstvo. Měli jsme mnohem větší energii a rychle si vybudovali náskok. Nakonec jsme vyhráli také o 19 bodů a z tohoto víkendu jsme se s Žižkovem rozešli doslova 1:1.

Druhý prosincový víkend jsme vyjeli na Vysočinu. Jednalo se o jediný přespávací výjezd na podzim a náležitě jsme si to užili. Nejprve jsme v sobotu kolem poledne vyjeli z pražského Hlavního nádraží směr Žďár nad Sázavou. Poté jsme se krátkou pěší procházkou přes centrum města dostali až do Vlčí haly. Zápas byl velmi specifický. My jsme určitě neodehráli nejlepší utkání, naše nasazení do zápasu bylo daleko od našeho standardu. Většinu zápasu jsme byli ve vedení, soupeř se ovšem několikrát dostal na dostřel. V tu chvíli, kdy jsme byli kvůli své laxnosti zranitelní, soupeř snížil rychlost a „nechal“ nás opět získat dvouciferné vedení. Skoro jako by nechtěl nebo nevěřil, že může utkání vyhrát. Konečné 25-bodové vítězství jsme si za ten výkon ani nezasloužili. Po utkání jsme se šli ubytovat a večer na zaslouženou večeři. Teda, někteří hráči si dali množství jídla, které by normálně nasytilo středně velkou vesnici, ale proč ne. Po večeři už jsme šli na ubytovnu, kde proběhlo pár kol hide&seek a hurá na kutě. Ráno jsme si zopakovali ranní procházku na nádraží, na kterém jsme sedli na vlak a jeli do Jihlavy. Tam jsme se pomocí trolejbusu (pro některé velký kulturní zážitek) přiblížili k místní sportovní hale. Začátek zápasu byl otřesný. Absence nasazení a koncentrace vyústila v někdy až bizarní představení. Museli jsme se srovnat a uvědomit si, co chceme a jak se k tomu dostat. K tomu nám pomohl trochu hlasitější time out. Poté se rozjela mašina. Ze stavu 5:7 jsme po time outu zakončili čtvrtinu se skóre 32:12. Celkově jsme se proti Vysočině prezentovali poctivým výkonem.

Následovala zimní pauza. Poslední zápasy základní části se hráli hned první víkend nového roku a času na přípravu moc nebylo. Ještě k tomu jsme doma hostili Teslu Pardubice, která stále mohla pomýšlet na postup, pokud by získala v Praze dvě výhry. Nám naopak zbýval poslední krok k pojištění si postupového místa. Zápas byl z naší strany viditelně nervózní. Základní věci, které jsme již považovali za zvládnuté, nám dělaly problémy. Nedařilo se nám v útoku, zmařili jsme spoustu jednoduchých zakončení a často jsme se kvůli nepřesnostem do zakončení ani nedostali. Soupeř, oslabený o extraligové borce, nám vytrvale vzdoroval. Zápas s velmi nízkým skóre na obou stranách jsme nakonec vyhráli. Druhý den nás čekali Sokoli z Hradce Králové, kde jsme již věděli, že nastoupit do zápasu nám v podstatě stačí k udržení postupové pozice. Situaci nám ještě usnadnil Žižkov, který prohrál s Teslou, a tím pádem už byl náš postup jistý.

Na podzim jsme poznali chuť porážky dvakrát a z obou zápasů nám může plynout velké ponaučení. Ani jedno prohrané utkání jsme v jeho průběhu neunesli v hlavě, a i kvůli tomu jsme prohráli zbytečně vysokými rozdíly. Na druhou stranu jsme 12 zápasů vyhráli a několik z nich i významným rozdílem, a především kvalitním týmovým výkonem.

Teď nás čeká finálová skupina, kde již nebude jednoduchých soupeřů. Máme skvělou příležitost si dokázat, že jsme se opět posunuli a již se nebudeme vzdávat ve chvíli, kdy se soupeři daří více než nám. Zároveň máme možnost se porovnat s nejlepšími týmy v lize kadetů a zabojovat o extraligovou kvalifikaci.